"Nazdar" pozdraví mě hnusně až mě z toho zabolí u srdíčka "Máš doma ségru?"
"J-já nevím" zakoktám se, ale to už slyším hrozný dusot po schodech, tak jako vždycky dupu já, když běžím po schodech.
"Ahojky lásko" vrhne se mu okamžitě kolem krku a začne ho líbat. Tak na tohle se nebudu dívat! Otočím se a odcházím. Jen slyším jak se Jan diví, že "jsem" už oblečená a jak se za nimi zavírají dveře. Chjo, proč takovej život musim mít já? Potřebuju mluvit s holkama! Ty by mi to snad mohli uvěřit…mají mě přečtenou…poznají, že tamto individuum nejsem já…nebo ne? Snad ano. Jen kdybych věděla, kam šel Jan se "mnou"…no nic…vezmu si plavky a půjdu si sednout k bazénu k nám na zahradu. Nebudu nikam chodit, ještě mě někde vojede nějakej její "kamarád" už to vidim, jasný…problém je v tom, že já jsem ještě panna, to zaprvé, a zadruhé o to prostě nestojim, nejsem žádná kurva jako moje milovaná sestřička. Kráva! Jsem z toho celkem mimo a tak usnu na lehátku.
Vzbudí mě zvonek od domovních dveří, tak se automaticky zvednu a běžím otevřít. Otevřu dveře a tam stojí Hanka.
"Haniii!" zakřičím a štěstím jí skočím do náruče. Ona absolutně nechápe. Když se od ní odtáhnu a podívám se na ní vychrlí na mě
"Co ti je Ariano? Nespadla jsi náhodou na hlavu?" a zaklepe si na čelo.
"Hani! Hani to jsem já! Já nejsem Ariana! Jsem Alex!" nechápavě a nedůvěřivě na mě kouká. "Heslo je DFTJ! Pamatuješ? Du fliegst im Traum jetzt! Teď létáš ve snech! Naše heslo!! Známe ho jen mi dvě! Nikdo jiný! Ani Ariana! Ani David! Ani Jan!"
"A-alex? To se vážně ty???" nevěří svým očím
"Ano" řeknu a sklopím hlavu
"Pane bože, co sis to udělala s vlasama?" vyvalí na mě oči
"Pojď dovnitř, všechno ti povím" řekla jsem jí všechno a Hanka na mě jen nevěřícně koukala a na závěr poznamenala
"Ta Ariana je ale svině!! To teda ne!" a zvedne se z křesla
"Kam chceš jako jít?" zeptám se jí a koukám na ní jak na zjevení
"Jdu jednoduše Janovi říct, že ta jeho "Alex" není ta, cosi myslí!"
"Ne! Hani prosím nedělej to! To by ještě dopadlo špatně, známe přece Arianu, musíme tomu nechat volnej průchod!"
"Tvoje sestra se teď támhle někde ocucává s tvým klukem a ty tu hodláš jen takhle sedět a nic proti tomu nedělat? Chápeš jak to může dopadnout? Najednou si dvě sestry vyměnili role a té jedné se to tak zalíbilo, že to takhle zůstalo furt…to to chceš takhle nechat?" vyvalí na mě oči
"Musím, jinak mi Ariana zničí život ještě víc, než mi ho ničila do teď!" skloním smutně hlavu a Hanka se znovu posadí
"Dobře, jestli myslíš, že je to správné řešení, budu s tebou mlčet, ale měla bys s tím něco dělat"
"Dobře, uvidíme" kývnu
"Fajn, ale já teď musím už jít, jdu ven s Davidem, promiň"
"Ne to je v pohodě, hlavně už běž, ať nepřijdeš pozdě" usměju se na ní. Ona mi úsměv oplatí a odejde.
V úterý jsme si šly pro vysvědčení. "Moje" vysvědčení dopadlo katastrofálně! Vůbec jsem netušila, že je moje dvojče ve škole tak tupý…zatím co pravá já mám ve skutečnosti asi 5 dvojek, tak moje dvojče má 1 čtyrku, 4 trojky a 8 dvojek…nepochopím…když vyjdu před školu, uvidím Jana, jak tam čeká. Jak strašně ráda bych se k němu rozběhla! Ale to prostě nesmím. Najednou se ze školy vyřítí Ariana a okamžitě se na něho pověsí a začne ho tam líbat přede všema. Je mi z ní špatně! Chytnou se za ruce a odkráčej pryč. Možná bych to měla mít za zlí i Janovi, ale on za to nemůže! Když chce, může se chovat naprosto jako já…já kdybych chtěla, tak se můžu chovat jako ona, ale nechci! Ze školy vyjdou ty pipiny, co si říkají "Arianiny kamarádky" a za nimi se vyřítí banda kluků. Všichni zamíří ke mě.
"Ahoj Ari, kam dnes razíme?" zeptá se mě jedna ta holka
"Ehm, nevim" odpovím jí nejistě
"Ari, nezopakujeme si sobotní noc?" podívá se na mě s nadějí v očích Mark. To tak! Zapomeň!
"Nezopakujeme není mi dobře! Něco na mě leze…lidi jděte někam beze mě. A alespoň týden mě nechte odpočinout, kdyby se to zlepšilo, dám vám vědět, ano?"
"Arianko drahoušku nejsi nemocná?" vrhne se ke mně jedna ta husa pitomá. Pane bože ta je natvrdlá!!!
"Možná ano, proto mě prosím nechte v klidu…všichni! Ano?" zdůrazním jim
"Dobře" přikyvují všichni
"Okej, díky a užijte si pařby na zakončení školního roku. Zdar" nečekám na odpovědi, rychle se otočím a mizím. Dojdu domů a tam se rozbrečím. Ach bože jak mě to užírá! Slyším cvaknout zámek a proto si rychle setřu slzy a otevřu si mámin časopis s módou, jako to vždycky dělá Ariana, aby byla nenápadná. Po schodech, rychle jako blesk, vyběhne Ariana nahoru a křičí za sebe
"Posaď se prosím na chvíli v obýváku, kdyby tam byla Ariana tak jí vyhoď!" nakáže, komu jinému než Janovi. Jan vejde do obýváku a uvidí mě tam
dobrýý ;) pokráčko pls