close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Sestra svině 5.díl

19. prosince 2007 v 21:31 | Terii |  FF - Sestra svině
Naše oči se setkají. Nasadím ten samí pohled jako vždy když ho vidím, což znamená rozzářené oči a hlavu mírně na stranu. Vůbec si to neuvědomuji, vůbec o tom nevím. Vždycky to udělám a ani to nepostřehnu. Zaraženě se na mě dívá. Když si to uvědomím, okamžitě sebou trhnu a uhnu pohledem. Bože ty jeho modro-šedý kukadla! Já to nevydržím tohle mučení. Zvednu se a aniž bych se na něj podívala odcházím. Když procházím okolo něj jen poznamenám
"Už mizím, nebudu vás rušit" a se sklopenou hlavou odcházím
"Ariano?" osloví mě. To mě zarazí. On se s Arianou nikdy nebavil.
"Hmm?" otočím se na něj. Když řeknu "hmm" divně se zamračí, jako když přemýšlí…sakra co to povídám? Vždyť tohle říkám jen já! To nepoužívají ani holky! Kurňa!
"A-ale nic jen…díky že odcházíš"
"Nemáš za co" smutně sklopím hlavu a jako hromádka neštěstí odkráčím do "svého" pokoje. Sedím na posteli a smutně koukám do země. Slyším Arianu s Janem, jak jdou po schodech. Zalezou ke mně do pokoje. Tady nebudu! Ani se teď nepřevlékám, nechám si na sobě Arianin top s výstřihem až do žaludku a minisukni, čapnu její sluneční brýle co leží na stole. Neposlouchám co se děje vedle v pokoji, ale nepovídají si. To, že neslyším hlasy, mě popožene ještě víc a já jak střela vyletím z baráku. Nevím kam mám namířeno, prostě někam běžím. Musím zmizet co nejdál od našeho domu. Doběhnu až k rybníku a tam se usadím na zem těsně u vody. Rozbrečím se. Slzy kapou na klidnou hladinu a mísí se s vodou. Nechci aby mě tak někdo viděl a tak si nasadím ty brýle.
"Ariano?" ozve se za mnou povědomí hlas. Rychle se otočím a tam stojí Hanka s Davidem. Ona kouká celkem vyděšeně a on spíš vražedně.
"Pojď, vykašli se na to" pobídne jí David
"Promiň, ale takhle by to už nešlo! Já mu to řeknu!" řekne mi Hana a táhne Davida ke mně
"Hani nedělej to!" konu na ní prosebně, ale ona jen rozhodně zakroutí hlavou a jde ke mně.
"Koukej!" přikáže Davidovi "Kdo to je?"
"No Ariana, kdo jinej" koukne nechápavě
"Ne Davide! To je Alex!"
"Co to plácáš? Alex by se nikdy neponížila na tu tupou peroxidu!"
"Ponížila…neznáš mojí sestru" řeknu smutně a zvednu k nim hlavu
"Davídku věř nám! Kdyby to nebyla Alex, tak s ní neprohodím ani slovo! Je to ona! Neptej se mě teď co se stalo prostě mi věř, ano?" koukne na něj prosebně. Chvíli mlčí a kouká na mě. Pak koukne na Hanku a řekne
"Co se stalo?"
"Oh bože Davídku ty seš šmoula!" protočí nad tím oči "Věříš mi?"
"No…jo…ale řekni mi co se stalo!" tak si oba sednou vedle mě a Hanka mu v kostce převypráví to, co jsem jí předtím říkala já. On nevěřícně kouká s otevřenou pusou. Pak jí ale zavře a vyndá mobil
"Co jdeš dělat?" zeptám se ho vyplašeně
"Musím to říct Janovi, než udělá nějakou blbost!"
"Ne!" křiknu na něj a seberu mu mobil
"Alex co děláš? Víš co se může stát, když mu to neřekneme?"
"To my radši ani neříkej! Nechci na to myslet, ale myslel jsi ty na to, co by se stalo, kdyby se sestra dozvěděla, že jsem to práskla?"
"Co by se jako stalo?"
"Ona mi udělá ze života peklo!"
"Proč se toho tak bojíš? Vždyť ona má jen velký keci, ale nic nemůže udělat! Kdyby to řekla Janovi, tak on nemůže mít jediný slovo proti tobě! Vždyť ty za to nemůžeš!"
"Davide prostě mi do toho nekecej! Víte to vy dva a nikdo jinej se to nedozví! Můžu vám věřit?"
"Mě jo" potvrdila mi Hanka. Podívala jsem se na Davida
"Dobře…nikomu to nepovím, ale doufám že víš co děláš!"
"Díky" a objala jsem je oba.
"Proč si nesundáš ty brýle? Vždyť tady je stín…" zeptá se mě Hanka. Když neodpovídám, jen mám sklopenou hlavu k zemi, tak mi David ty brýle stáhne sám
"Proč jsi brečela?" zeptá se mě
"No…to je jedno" mávnu nad tím rukou
"Ne Alex! To není jedno. Řekni nám to" přidá se němu Hanka
"No…prostě mě to všechno mrzí…a Ariana je zavřená s Janem v mém pokoji a bůh ví, co se tam děje" sen smutně sklopím hlavu a ukápne mi slza.
"Alex když nesouhlasíš s tím, abychom to někomu řekli, tak tady asi není jiná možnost…víš co? Běž domů a pokus se prospat ano? A neplakej" řekne David a setře mi slzu.
"Dobře…a děkuju vám" řeknu. Znovu si nasadím brýle, nechám je tam sedět a vydám se domu. Zalezu do Arianina pokoje a okamžitě si dám iPod do uší, protože opravdu nestojím o to, něco slyšet. Asi po 10minutách usínám.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama