V Anglii bydlím v jedné rodině, kde mají 5-ti letého synka Jacka, 13-ti letou dcerku Katrin a 20-ti letého syna Richieho. Jsou to super lidičky. Ten malý je na mě doslova závislý. S Katrin si perfektně rozumíme a všechno spolu probíráme, se suprová. Mno a Richie? Je to pěkný kluk. Má hnědé vlasy i oči a jezdí na skatu…kolikrát se už o něco snažil, ale vždy pochopil, když jsem mu připomněla, že prostě nic nechci. Když jsme šli někam ven, tak jsem byla pro Jacka něco jako náhradní maminka, pro Katrin jsem byla vždy sestra a Richie by prostě náš starší skvělí bráška a bodeygard. Teda když si Jack vymyslel, že si budeme hrát na rodinku, že já budu mamina, Katrin tetka a Richie táta, tak si Richie zkusil i jinou funkci :o). Byli báječní a já se s nimi vždy nádherně odreagovala, ale večer jsem vždy přemýšlela o tom, co se děje v Německu, co se bude dít až přijedu, jak se má Jan a jestli je ještě pořád s Arianou. Skoro každý večer jsem kvůli tomu brečela.
Bylo 19.srpna půl 10 večer. Seděla jsem zase ve svém pokoji a přemýšlela. Vyrušilo mě klepání na dveře
"Dále" ozvala jsem se a setřela slzu, která mi stékala po tváři. Otevřeli se dveře a vešel Richie
"Ahoj, můžu?"
"Jo, pojď" řekla jsem a ukázala mu na postel vedle mě ať se jde posadit. Došel ke mně a posadil se. "Copak potřebuješ?"
"No, hele pozoruju to už delší dobu a přijde mi, že tě něco trápí a navíc…mám pokoj vedle tebe a včera večer jsem tě slyšel brečet a ne jen včera. Co se děje?"
"No, víš, Richie, já…mám prostě určitý problémy a…"
"Jedná se o něco doma?"
"Ano"
"Ale tady nemusíš být, můžeš si to jet domů vyřešit" ujistí mě
"Já vím, ale já kvůli tomu z domova odjela, víš?"
"Aha, ale vypadá to, že se to asi moc nevylepšilo"
"Ne, to opravdu ne"
"A nechceš mi říct, co se děje?" chvíli jen mlčím a koukám na něj, ale já se prostě potřebuju někomu po tom měsíci a půl vyzpovídat
"Tak dobře" řeknu a otevřu svůj notebook. Najedu na internet a najedu tam na lide (nenapadl mě žádný německý chat) a najedu na svůj profil.
"Tak tohle jsem já se svojí sestrou před 6 lety. Bylo nám 10. Dokážeš si tipnout, která jsem já?"
"Ehm…jedna jsi ty a ta druhá tvoje sestra? Vždyť jste úplně stejné. Máte tady i stejné oblečení"
"No právě, jinak to na levo jsem já, ale to je jedno. No…jak vypadám já teď víš, a takhle vypadá teď moje sestra" a ukážu mu fotku peroxidní kurvy, která je prý moje sestra
"Aha no, ale kdyby neměla blond vlasy a měla jiný oblečení, tak bys to byla celá ty"
"Jo já vím, jsme úplně stejné. No…a moje sestra je prostě taková…no…jednoduše svině, ale já se jí prostě bojím, protože jsem už mockrát zažila, co dokáže se svými kamarádkami a kamarády udělat, když jí neposlechnu. A taky je to prostě spíš taková…no…jednoduše kurva. S každým se vyspí na potkání. No…a tady jsem já se svým klukem" řeknu a ukážu mu fotku, kde jsem já s Janem, je to focené přibližně v polovině června
"Aha, to je dobrej týpek. A povíš mi už co tě trápí?"
"Povím, potřebovala jsem ti to ukázat, abys věděl, vo co go! No a prostě moje sestřička dostala podle ní báječný nápad. Že si vyměníme role, jako jsme to dělali když jsme byly malé. No takže mě donutila obarvit se na blond a nosit její oblečení a ona vlastně teď nosí to co já a má i stejné vlasy jako já. Teď když si stoupneme vedle sebe, tak prostě nepoznáš, která je která. A usmyslela si, že si vlastně tím pádem vezme i mého kluka, Jana. Já proti tomu prostě nemůžu nic dělat. A nebyli jsme vyměněné ani týden a už jsem se od kamaráda dozvěděla, že mu Jan říkal, že se "mnou" spal. On totiž jeden můj kamarád a jeho holka, moje nej kamí to vědi, že to nejsem já, ale já je prostě poprosila, aby to nikomu neříkali…No a prostě to znamená, že můj kluk chodí a spí s mojí sestrou a neví o tom" řeknu smutně a sklopím hlavu
"Takže…tvoje tvoje sestra je teď někde s tvým klukem a ty jsi tady? Co tady ještě děláš? Vždyť se připravuješ o pěkné chvíle života, to musíš řešit!" zhodnotil to celé
"Richie pochop mě, já se na to nemohla koukat a proti mojí sestře jsem naprosto bezmocná! A nedokážu jen přihlížet, jak se můj kluk líbá a objímá s mojí sestru a je šťastný…já vím že to neví a že kdyby to věděl, bylo by to jinak, ale stejně…prostě ten pocit…pocit že jsem ho ztratila. Proto jsem odešla a chci tu zůstat co nejdéle! Třeba i do konce života! Já vím že se budu až do konce života trápit, že jsem s tím nic neudělala a že jsem tam nechala všechny svoje přátelé a kluka kterého miluji, ale to prostě nejde jinak!"
"Takže ty bys chtěla zůstat tady v Anglii, daleko od toho všeho a nechat se ničit svojí sestrou?"
"Ano, nemám prostě jinou možnost!"
"Ale máš, prostě pojedeme zpátky do Německa a všechno to vyřešíme!"
"My? Jak to myslíš my?"
"Pojedu tam s tebou. Už delší dobu chci jet do Německa, tak teď mám prostě důvod tam jet"
"Ale to nejde! Nemůžeš tam jezdit kvůli mně!"
"Nemůžu? Ale Alex pochop že mě je už 20! Jsem dávno dospělí a můžu si dělat co chci a hlavně v tomhle věku už vím, co chci! A co chci je ti pomoct, protože seš moje dobrá kamarádka a koukat se na to jak se trápíš už opravdu dál snášet nebudu!"
"Tak dobře, děkuju, ale ještě počkáme než někam pojedeme ano? Potřebuju si všechno urovnat v hlavě"
"Jak dlouho bys chtěla čekat?"
"Do nového roku?"
"A to se mě ptáš, nebo mi to říkáš?"
"No…tak říkám no. O nového roku, ano?"
"A co takhle prostě přijet na Vánoce? Víš co, takové překvapení milé. Řekl bych, že pro Jana to bude asi rána, ale na druhou stranu ten nejlepší Vánoční dárek, když se mu vrátíš, chápeš?"
"Tak dobrá, ale nikomu to neříkej, ano? Opravu nikomu!"
"Neboj, budu mlčet jako hrob ;o)"
"Díky moc" trošku se usměju a obejmu ho "Jsem ráda že tě mám" doplním ještě. Pak mi Richie jen popřeje dobrou noc, zvedne se a odejde. Na jednu stranu se nemůžu Vánoc dočkat, protože pokud to opravdu vyjde, tak budu konečně zase s Janem, ale stejně mám takový pocit, že se tam něco pokazí, nebo že se nám prostě Ariana šeredně pomstí :o(.