Probouzím se v něčí měkké posteli. Kouknu se okolo sebe. Jsem v nějakém pokoji s bledě modrými stěnami. Oknem proudí do pokoje měsíční světlo. Pod oknem stál stůl na kterém bylo srovnáno pár papírů. Velká skříň stála u protější zdi. V rohu vedle dveří byla opřená kytara. Já to tu ale znám…podívám se na zem a tam pod dekou vedle postele spí Chris. Posadím se. Šíleně mě bolí hlava. Zvednu se a jdu ke dveřím
"Kam máš namířeno?" ozve se za mnou až se leknu
"Já? Nikam, jdu se jen napít"
"Počkej tady, já ti to donesu"
"Dobře…díky" posadila jsem se zpátky na postel a Chris odešel. Asi po minutě se dveře znovu otevřeli a vešel Juri
"Čau Alex, jak se cítíš?"
"Jako zmlácená"
"No jo…to se ti nedivím, Ariana to opravdu přehnala…pak se ještě málem poprala s Chrisem"
"No jo…to je jí podobný L"
"A co jinak hlava, nebolí?"
"Bolí…"
"Chceš prášek?"
"Jo, to budeš hodnej" Juri mi podal prášek na bolení hlavy a hned na to přišel i Chris a přinesl mi vodu. Prášek jsem si hned zapila a koukla na kluky
"Díky" šeptla jsem
"Hele neděkuj…nemáš za co…to je v pořádku…Ariana to přehnala…" zamluvil to Chris
"Hele a tak mě napadá…jak víte že nejsem Ariana? A jak vůbec…prostě…já…mám v tom binec…jak víte, že jsem to já?" sakra mám v tom hrozný nepořádek…úplně jsem se do toho zamotala
"Přišel tam znovu ten Richie, jak odtamtud slyšel křik. Všechno nám vysvětlil, takže všechno víme…" vysvětlí mi Chris
"Aha…no jo…" je mi zase do breku…ale proč? Kvůli bolesti hlavy? To sotva…hlava mě dříve bolívala často a kvůli ní jsem nebrečela…je to znovu kvůli tomu, co se za ten půlrok stalo? Sakra! Půl roku! Už půl roku jsem bez člověka, kterého miluju L. Steči mi první slza a hned po ní další a další.
"Alex…segruše…nebul…dáme to zase do pořádku? Okej?" sedne si ke mně Chris a obejme mě okolo ramen
"Nevím jak…asi to nejde…Jan…ona…už spolu i spali…copak já vím co spolu ještě nedělali…bojím se že je všechno ztracené!" brečím Chrisovi na rameni
"Něco vymyslíme…uvidíš…zítra zajdeme za Janem, ano?" přidá se znovu Juri
"Ne! Jen to ne!"
"Proč ne?" zeptá se nechápavě Chris
"Já…já nevím..asi…asi se toho bojím!"
"Čeho?" snaží se ze mě Chris dostat všechny odpovědi…
"Hele Linke nech jí teď spát…jsou tři ráno…až se vzbudíme, tak si o tom zvou promluvíme" zadrží ho Juri když vidí, že se moc k odpovědi nemám
"No dobře…tak dobrou Alex…hezky se vyspi…" dal mi pusu do vlasů a já si znovu lehla. Usnula jsem během pár minut…
---------------
Taaaaaaaaakže lidi moc se omlouvám, že jsem dlouho nepřidala žádnej dílek, ale jaksi se mi rozbil počítač, kde jsem měla už celou tuhle FF dopsanou. Takže teď chodím k tátovi na PC a bohužel tu nemůžu být tak často, jako jsem bývala na tom svym...snad se vám to bude i nadále alespoň trochu líbil........
Terii
tak piisej dal H. pa M. vsak vis:-D