Nádech, výdech, nádech, výdech…připadá mi to jako věčnost, když jsem něco takového dělala naposled? Ale co je to za blbost? A moment…jako co se to děje? Všude tma a nikde nikdo. Otevřu oči. Pootočím hlavu na stranu a ucítím v ní ošklivou bolest, ale přece jen jí otočím. Koukám na pootevřené okno. Do pokoje proudí světlo pouliční lampy a je vidět, že padá sníh. Hlava mi třeští, jako kdyby mě do ní uhodili kladivem. Otočím hlavu na druhou stranou. Ležím na posteli s bílými peřinami a stěnami. Dveře naproti oknu jsou taky bílé…takže v nemocnici? :o( Měla jsem se pořádně přerazit…zase budu muset řešit všechno možné se svojí sestrou. A to všechno jen kvůli lásce…neříkám, že bych to nejraději vzdala…teda jako já to říkám pořád, ale nemyslím to tak…když to chci vzdát, je to kvůli tomu, že už nemám sílu bojovat, když ani nemám sebemenší naději na výhru a ne kvůli tomu, že by mi o Jana našlo, že bych ho nemilovala a že bych o něj už prostě neměla zájem. Já bych si přála, aby všechno bylo zase jako dřív, ale obávám se, že to není možné…a sakra…jen jsem se vzbudila a už zase hned namáhám mozek. Hlava mě bolí ještě víc než po probuzení. Zazvoním tedy na sestřičku, která přijde. Změří mi tlak, teplotu a ptá se mě, jestli je mi dobře, popřípadě co mě bolí a tak…poprosím jí, jestli by mi nedala něco proti bolesti a na spaní. Dá mi teda nějaké prášky
"Jo a slečno mám k vám ještě dotaz. Večer jsme odsud museli vyhodit nějaké chlapce, bylo totiž už dávno po návštěvních hodinách. Říkali že přijdou hned ráno, nebude vám vadit, když je sem pustíme, že ne? Tyhle prášky totiž budou zabírat možná delší dobu, takže je možné, že přijdou ještě před tím, než se vzbudíte…" ježííííš máááárja mě to nemyslí a ona tu na mě spustí a já nevnímám…radši jí všechno odkejvu, hlavně ať dá pokoj…je až moc starostlivá. Asi po patnácti minutách usínám.
"Sakra pustíš jí už, vždyť tu ruku má už uplně odkrvenou…a sestřička říkala, že se v noci probrala…a zase okolo třetí…to se jí ta hodina tak líbí?" slyším Chrisův hlas
"Sakra to je blázen…pusť jí tu ruku ty chytrej, vždyť bude v pořádku…když si sama řekla o prášek na spaní a proti bolesti, tak je už asi v pohodě" slyším pro změnu Juriho hlas
"Nechte mě bejt! Že si řekla o prášek proti bolesti neznamená, že je v pořádku! Něco jí bolí" cože? Janův hlas? Ne…asi pořád spím. Podívala bych se, ale mám těžká víčka, tak je mám radši pořád zavřená
"Hlava…taky se pěkně uhodila. Sestřička říkala, že má zvýšenou teplotu, ale zítra by jí mohli pustit domu" slyším zase brášku
"Sakra já jsem takovej pitomec" slyším zase hlas, VELICE podobný Janovi
"Už zase mluví z cesty…ten si to neodpustí…" slyším Juriho
"Měl jsem si toho všimnout už dávno…ten půlrok…hrozně dlouhá doba…mrzí mě to…" ten někdo, hlasem velice podobným Janovi co mluvil o tom o čem by Jan možná mluvit mohl ale Jan to být nemohl, protože má Arianu, mě držel za ruku a dal mi na ní pusu. Jak mi s ní hnul, cítila jsem, že jí opravdu skoro už necítím a že mi jí svírá opravdu velice silně. Fajn, pokusím se znovu otevřít oči…neeee…já jsem pitomá…proč si říkám o prášek proti bolesti a na spaní kurnik…!!! Tak alespoň promluvit? Jo…to vypadá nadějně
"Kluci?" řeknu ještě tichým hláskem
"Alex!" slyším trojhlasný "sbor"
"Ahoj" pozdravím je a usměju se
"Sakra ty jsi nám nahnala strach! Podívej se na nás!" slyším Juriho hlas…
"Nejde to" zasměju se "Prášek na spaní a proti bolesti je blbá kombinace…mám moc těžká víčka…kdo všechno tu jste?" znovu se zasměju
"No já…brácha…pak Juri a Jan" zodpoví mi Chrisův hlas…
"Jan…přestaňte si ze mě střílet alespoň když je mi zle…"
"Tak jako si myslíš že třeba Timo nebo někdo jinej by ti tak drtil ruku?" slyším Juriho
"Nevím…ale malí povolení by neuškodilo" zasměji se
"Jo, pusť jí ty střevo…hej Alex víš o tom, že vypadáš jak invalida? Ani pohyb…takovou tě neznám" směje se Chris
"Ježiš nech jí sakra vždyť to mohlo dopadnout i špatně" slyším starostlivý hlas
"Kdo jsi?" zeptám se toho hlasu
"Brácha a strejda" slyším Juriho
"Zavři rypec vás se neptám!" napomenu ho
"Já…Alex já jsem Jan…"
"Proč to říkáš…není to pravda…"
"Je…věř mi prosím…nikdy bych ti do očí nelhal!"
"Vždyť je má zavřený" zasměje se Chris
"Mlčte vy mimina nebo běžte pryč! Já chci znát pravdu!" znovu je napomenu
"Pokus se prosím otevřít oči" slyším znovu ten hlas
"Okej…momentík" znovu se pokusím otevřít oči a s menšími obtížemi se mi to povede. Podívám se směrem, odkud přicházeli hlasy a nevěřím svým očím…je to vážně ON!!!!!!
-------
Tak dneska trošku delší....další se pokusím dodat zítra...komentíky prosíííííííííím :o)
Terii
jj jasně dalšáí díllll fakt bomba