Vejdu k Janovi. Má tam krásné teplíčko, zase dlouho jsem tu nebyla…zamířím do obýváku. Oba se posadíme na křesla proti sobě
"Hele…" začne pomalu Jan "To dítě opravdu není moje?" zeptá se mě
"No není" usměju se na něj "Takže teď už se o to nemusíme starat…necháme Arianu, ať se v tom plácá sama a nějaký její plán je jí na nic"
"Hele a…říkala jsi, že to dítě je Marka?"
"No ano…já vím, že jsi nevěděl, že je to ona, ale teď, když to víš, tě mohlo napadnout, že měla ještě několik bokovek…"
"To je pravda no…byly jsme spolu ale hodně často"
"No jo…ale to je teď už pryč" Jan se usměje, dojde ke mně a obejme mě. Obejme mě ovšem víc, než jsem čekala. Taky ho chytnu a přitisknu ještě víc k sobě
"Jsem strašně rád, že jsi zpátky! Jsem rád, že můžeme být zase spolu. My dva!" šeptá mi do ucha
"Já jsem taky šťastná! Konečně! Po tom půlroce. Přijde mi, jako bych se znovu narodila!" řeknu mu po pravdě. On se ode mě trošku odtáhne a zadívá se mi do očí
"Miluju tě Alex! Už o tebe nechci přijít!" řekne a políbí mě! Jsem jako v sedmém nebi! Je to poprvé za tak dlouhý čas, co se naše rty znovu spojili! Na tuhle chvíli nezapomenu
"Dnes už tě nikam nepustím, zůstaneš tu se mnou, že ano?" koukne na mě s prosebným pohledem
"Nikdo mě dnes nikam nedostane!" usměju se na něj a znovu ho obejmu! Ano! jsem znovu šťastná! Tak jako dřív!
Je ráno, a já se probouzím vedle Jana. V noci se nic nestalo, ale zůstali jsme spolu a pro mě to moc znamená! Miluju ho! Nikdo nás už nerozdělí! Tedy alespoň doufám! Připravím tomu svému medvídkovi snídani až do postele. Už jsem málem zapomněla, jak se sladký, když se probouzí, a jak je vždycky po ránu rozespalí. Je pravda, že většinou on budí mě, ale někdy vstanu dřív než on…jako například dnes. Sama se tomu divím :o). Celý den trávíme spolu u něho doma. K večeru mi zavolá Klárka.
"Ahoj Alex! Proboha proč jsi mi to neřekla?" vyjede na mě hned
"Neřekla co?" nechápu jí
"To s tím Janem! Dozvěděla jsem se to včera večer od strejdy!"
"Kláry promiň, nikomu jsem to neřekla!"
"To není pravda! David s Hankou o tom věděli!"
"No já vím, Hance jsem to řekla…a ona ty vykecala Davidovi, ale nikomu jinému jsem to neřekla, chtěla jsem si to srovnat v hlavě!"
"Ale vždyť já to chápu" zasměje se
"Hmm…a já se lekla že mi ustřelíš hlavu" zasměju se taky
"No jo…hele nemůžeš k nám? Rodiče nejsou doma a Frank i já jsme zvědaví, jak že to všechno bylo…"
"Mno…jsem teď sice u Jana, ale už mu tu oxiduju celý den a noc, takže se s ním asi rozloučím…"
"Dobře, tak já tě budu čekat, musíš nám to všechno povědět"
"Dobře tak přibližně za hodinu, čau" rozloučím se s ní a ukončím hovor
"Janeeee zlatooo???" křičím směr obývák (byla jsem v kuchyni, dělala jsem večeři)
"Ano?" ozve se a hned na to vejde do kuchyně
"Sníme večeři a já půjdu za Klárkou, ano?"
"To mě tady necháš?" udělá psí očka jde mi pomoct s večeří
"No já si myslím, že když půjdeš, tak že to nikomu vadit nebude, má tam být i Franky…"
"Tak okej, já půjdu s tebou" zasměje se
O hodinu později už zvoníme u Klárky na zvonek a ta nám hned přiběhne otevřít
"Pojď dál…je Jane ty seš tu taky? Super :o)…" pozve nás dál
"Kde máš Franka?" zeptám se jí pohotově
"Dělá večeři"
"Aha…" řekne Jan, podívá se na mě a začneme se smát
"Ahoj Alex…je Jane ty jsi tu taky? To jste ale měli říct dřív, budu muset přidělávat" zasměje se Franky, který nás přiběhl přivítat
"Prosim tě nic nepřidělávej, mi už jsme jedli" usměju se na něj. On se ale nedá odbýt, takže já s Janem si nakonec dáme mojí porci na půl…všechno jim tedy povím, celý ten zapeklitý příběh…potom se všichni společně koukáme na nějakou komedii v televizi. Já jsem ale dost unavená, což vede k tomu, že v polovině komedie usnu……
----------------------
mno...tak tady je další dílec...asi napíšu už jen dva a pak to ukončím........nějak mě nenapadá pokráčko, ale ještě něco se pokusím vymyslet :o) ;o).....za komentíky děkuju!
Terii