Celý měsíc se Andy neozval a já byla pořád zalezlá doma. Hojila jsem si jak psichycký, tak i fyzický rány. Krystin my se vším hodně pomáhá. Nikomu jsme to neřekly.
"Čusec Jasmin, hele nechceš přijít za námi do zkušebny?" volá mi Krystin.
"Mnoooo" prtáhnu "Já nevím Krystin…nevím co bych tam dělala…akorát tam budu dělat křena…"
"Ale nebudeš!!! Hej Chrisi!!"
"Hmmmmm?" slyším tam nějaký klučičí hlas, jak protáhl hmm
"Zajdeš pro mojí ségru, jo?"
"Ty máš ségru?" začne se s ní ten kluk bavit
"Ne bratra"
"Tak co kecáš?"
"Ty seš debil! Mám sestru, dojdeš pro ní?"
"Kam?"
"K nám…"
"Hmm….taaaaak faaaaajn" protáhne ten kluk
"Hele Chris pro tebe doběhne, tak buď za 15 minut před barákem"
"Neřekl jsem že poběžím!" zasměje se ten klučičí hlas
"Dobře no…budu za 15 minut před barákem…a jak ho poznám?"
"A jak jí poznám já? A kde vůbec bydlíš?" zeptá se ten kluk a Krystin chytne výtlem
"Chrisi já ti dám adresu a nesměruju tě a ty, Jasmin, se o nic nestarej, stačí když budeš stát před barákem"
"Dobře no…fajn…"
"Supa….čuuuuus" zakřičí, zasměje se a položí to
"Blázne" řeknu si pro sebe
Za 15 minut přešlapuju před barákem. Taky nevím, co jí to napadlo…je už 7 večer a je tma…co byste taky čekali v listopadu? Koukám všude možně a nikoho nevidím, tak se posadím na schody před barákem a koukám někam na zem. Asik po minutce zvednu hlavu a uvidím blížící se postavu. Trochu znejistím. Je vysoká a má široký ramena. Zamrazilo mě v zádech. Sakra že to neni Andy??!!??!!
"Čau" došel ke mně. Není to Andy, ale je hrozně vysoký, asi jako on…má ale černý vlasy "Ty seš Jasmin, že jo?"
"Ehm…jo"
"Chris, těší mě" podává mi ruku
"Jasmin" řeknu ještě jednou a ruku mu lehce stisknu. Mám z něj jaksi trochu strach…trochu víc…po zkušenosti s Andreasem se teď bojím pomalu i Davida, protože je mnohem vyšší než já…
"Jdeme?" zeptá se mě
"Jo, jasně" kývnu a jdu vedle něj. Držím si od něj dostatečný odstup
"Kolik ti je? Asi jako Krystin, že?" začal s konverzací
"Jo…Krystin je o…" zasekla jsem se…říkat že je o tři dny starší je blbost "Je trochu strší" řeknu mu
"Aha…takžeeee….ehmmmm…kolik že vám teda je?"
"15"
"Žjo…aha…mě 20" trošičku mě zamrazí…zase další věc, kterou se podobá Andreasovi…a právě že Andreas byl ještě mladší…začíná mi nahánět víc a víc strach…
"Aha" řeknu na to jen
"Sakra letos přichází zima nějak brzo" poznamená a přitáhne si bundu víc k tělu
"Jo…je zima" řeknu jen a dávám si bacha, abych pořád udržovala dostatečnou vzdálenost. Když si všimnul, že se s ním moc bavit nechci, nechal to být. Asi po 10 minutách jsme došli do jejich zkušebny. Otevřel dveře a pokynul mi rukou, abych vešla dovnitř. Vlezla jsem dovnitř a vrhla se ke mně Krystin, která tam už čekala
"Čááááu, hele pojď, dělej, makej! Představim tě kluků!!!!" stihla jsem se sotva zout a už mě táhla dál. Tam se na gauči rozvalovalo 5 kluků
"Ono je jich tolik?" zeptám se jí překvapeně a hlavně přihlouple. Všichni se tomu začnou smát………evidentně to nebude až tak špatná parta………………
-------------------------
Tak tad je další dílec......díky za komenty....
Terii
hezký... dál