close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Zlé začátky nemusí mít zlé konce 6. díl

25. února 2008 v 22:06 | Terii |  FF - Zlé začátky nemusí mít zlé konce
"Taaaak děcka… všichny veeen" zavelí Timo a všichni se postupně vyhrneme z auta. Stojíme před chatou a David se hrne ke dveřím, aby odemknul
"Čí je ta chata?" zeptám se ségry
"No Davida…nebo teda spíš jeho rodičů, ale oni nám jí na týden půjčili…"
"Aha" kývu hlavou a začínám vyndavat věci z kufru. Sněhu tu je opravdu dost, takže tady nejsme zbytečně…
Když se asi po půl hodině všichni vybalíme a zabydlíme, sedneme si všichni k obědu. Kristyn s Davidem spěji v ložnici, Juri a Frank spí v Davidově pokoji, Jan a Timo v obýváku a na mě a na Chrise zbyl rozkládací gauč v kuchyni…mám fakt pech!!! Ale jako stejně bych spala s někym na jedný postely, páč tady jsou jen manželský postele…nasrat!!!
Odpoledne se všichni vydají na snowboard…David učí sestru, páč ta na tom nikdy nestála…já jsem řekla, že zůstanu doma a udělám jim večeři…nemám chuť tam jezdit někde sama na lyžích a na snowboard se bojim…
Asi v 7 se všichni přivalej domu celý mokrý
"Bože vy vypadáte" poznamenám jen a dál se věnuju hrnci na sporáku. Oni ze sebe všechno shoděj a nahrnou se do kuchyně. Všem jim teda nandám a sama si senu k televizi, protože jsem už po jídle…
Asi v půl 9 jsem se odebrala do kuchyně, zhasla jsem a lehla si na rozložený gauč, přikryla se peřinou až pod bradu a začala usínat. Asi po půl hodině mýho usínání mě probudil něčí hlas
"Spíš?" neskutečně jsem se toho hlasu lekla a otočila jsem se tak prudce, že jsem málem spadla z postele…uviděla jsem mezi dveřmi stín vysoké postavy a lehce jsem vyjekla strachy. Okamžitě jsem se vrhla k lampičce a rozsvítila. Ve dveřích stál Chris a koukal trochu rozpačitě
"Promiň, nechtěl jsem tě vyděsit…už si taky půjdu lehnout…" poznamenat a šel blíž. Když jsem nic neříkala a on na mě jen tak koukal, řekl
"Nemám si raději lehnout na zem? Mě to vadit nebude…"
"Ne…ne to je…v pořádku…lehni si normálně sem" zalžu…nejradši bych byla, kdyby byl co nejdál ode mě…bojím se ho…ale přece kvůli mně nemůže spát na studenejch dlaždičkách. Odsunu se až ke zdi a znovu se přikreju peřinou. On si lehne opatrně vedle mě a taky se přikreje. Nemůžu usnout. Mám strach…pořád se bojím, že se najednou promění v Andrease a zase mi ublíží. Asi po hodině a půl koukání do zdi se na něj otočím
"Spíš?" místo odpovědi se mi dostane lehké zachrápání. Přestanu to řešit. Znovu si lehnu a snažím se usnout. Po dvou hodinách se mi to konečně podaří.
-------------
tady je další díl :o)
Terii
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Terushka Terushka | E-mail | Web | 26. února 2008 v 6:59 | Reagovat

Moc hezkííííí dalšííí díííl honem !!!!!!!!

2 sw-adel sw-adel | 26. února 2008 v 16:11 | Reagovat

rychle dál

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama