Tento dílec má nasvědomí Terii
------------------------------------------------------
Po večeři jsem odešla do svýho pokoje a začala si na papír čmárat nějaký rýmy. Asi po pěti minutách uslyšim křik. Vyběhnu na chodbu. Křik vychátí od Hanky. Ještě chvíli čekám a pak křik utichne. Dveře se rozletěj dokořán, až se leknu. T:mo vyletí ven a práskne za sebou dveřma. Zastaví se a chvíli na mě kouká
"Co tady chceš?" štěkne na mě. Dodám si trochu odvahy a oslovím ho
"Můžu s tebou mluvit?" jde z něj celkem strach. Chvíli přemýšlí
"Fajn"
"Můžeš jít ke mě do pokoje?"
"Fajn" dojde ke dveřím od mýho pokoje a vleze dovnitř. Dojdu za ním a zavřu. Stojím zády ke dveřím a on zády k posteli.
"Co teda chceš?" zeptá se mě a založí si ruce na prsou
"Proč seš na ní takovej?"
"Sebrala mi tátu!" řekne tichym, nenávistnym hlasem
"Nesebrala"
"Ale jo! Sebrala! Nebejt jí, tak jsme byli dokonalá rodina!" zvýšil hlas
"Nenapadlo tě třeba, že nejdřív musel tvůj táta začít tvý mámě zahejbat?"
"Její matka je děvka!" zakřičí na mě
"A tvůj táta děvkař. Opustil tvojí mámu, protože si našel jinou ženskou a Hančinu mámu opustil ze stejnýho důvodu!" on chvíli mlčí
"Ona za to může!" křičí na mě
"Proč seš tak tvrdohlavej?" začnu už taky křičet "Proč si vztek vylejváš na ní?"
"Protože za to může!"
"Nemůže!"
"Může!"
"Nene!"
"Jojo!"
"Ne!" oba řveme na celej barák
"Nebejt jí, byl by táta prostě pořád s náma!"
"Seš stejnej jako on! Děvkař k pohledání! Nebudu se divit, když tvoje děti skončej stejně!"
"Co si to dsovoluješ?" postoupí o pár kroků blíž ke mně. Začíná z něj jít fakt strach. Otevřela jsem dveře a ukázala na chodbu
"Vypadni!" řeknu tiše a nenávistně. Hodí na mě ještě jeden vražednej pohled a odejde. Prásknu za ním dveřma a spadnu na postel. Jsem fakt děsně vytočená! Sere mě! Vim ale, že jsem to celkem přehnala s tim, co jsem mu řekla.
--------------------------------------
Příjemné počteníčko ;o)
Terii
super... :)