close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Zlé začátky nemusí mít zlé konce 12. díl

21. března 2008 v 16:16 | Terii |  FF - Zlé začátky nemusí mít zlé konce
Celý týden uběhl jako voda a já se hned v neděli vydala za Andym. Přesně ve dvě zvoním na jeho zvonek. Přijde mi otevřít. Ani ho nestačím pozdravit a on mě obejme a políbí. Jsem tak šťastná! Pozve mě dál. Strávíme spolu nádherný den. Den, který jsem už dlouho nezažila. Den, po kterém se mi tak stýskalo!
Dnes je pátek. Kristyn se se mnou od pondělí hrozně hádá. Kvůli Andreasovi. Mrzí mě, že se spolu hádáme, nikdy jsme se spolu nehádaly…ani když jsme byly "JEN" kamarádky. Na druhou stranu ale…nesnesu to, že nadává na Andrease. Ona nedokáže pochopit, že se změnil! Já to vím! Vím to! Věřím v to! On je teď prostě jinej! Jsem zase šťastná! Konečně!
Měsíc! Už měsíc jsem šťastná! Kluky, kromě Davida, jsem od jarňáků neviděla. Dnes jde Andreas k nám. Nikdo není doma, takže to je v pořádku. Už slyším zvonek a tak šťastně běžím otevřít
"Ahoj Andy" pozdravím ho s úsměvem
"Čau" on se neusmívá, jen se ke mně sehne a dá mi pusu na líčko
"Copak se děje? Pojď dál"
"Nic…jen zase fotr…"
"Už zase?" zeptám se starostlivě
"Jo! Nenávidim ho!"
"Pšššt, Andreasi…to bude dobrý…uvidíš" chytnu ho za ruku
"Ne! To nebude dobrý!" zařve na mě a ruku my vyškubne. Dostanu strach. Rozhovor, který následoval sem radši ani nebudu psát…skončilo to tím, že mě znovu zbil. Po dvou měsících, když jsem měla už skoro všechny rány zahojený. Znovu mě zmlátil. Nechal mě v pokoji a odešel. Odešel, jako by se nic nestalo. Brečela jsem všechno mě bolelo. Záda, hlava, ruce, nohy…srdce. Věřila jsem, že to všechno bude v pořádku. Věřila jsem, že to všechno je zase jako to bylo dřív…asi 15 minut po Andreasově odchodu někdo zvoní. Seberu všechny síly, utřu si slzy a jdu otevřít. Otevřu dveře a nestačím se divit
"Chrisi? Ahoj…Kristyn ale není doma…"
"Ahoj Jasmin…já nejdu za Kristyn…přišel jsem za tebou"
"Aha…tak…pojď dál" pozvu ho dovnitř. A jdu za ním "Běž do obýváku…to je tady vpravo". On tam dojde a otočí se na mě. Dojdu za ním
"Ty kulháš?" podívá se na mě
"Já? No…" slepej není a blbej taky ne…to už vim "Jo…slítla jsem ze schodů" usměju se
"Spadla…ze schodů…jako minule?" koukne se na mě podezíravim pohledem. Kouknu do země "Takže jo…Jasmin…to nemyslíš vážně…proč jsi mu věřila?"
"Jak o tom víš?"
"Kristyn to hodně trápí! Má o tebe strach…chtěla abych si s tebou promluvil…"
"Proto jsi přišel?"
"Ano…tak ukaž co s tim máš?" nemá to cenu. On o tom všem prostě ví…dojdu k němu "Posaď se" ukáže na gauč. Já si sednu. On se ke mně sehne a vyhrne mi nohavici. Na holeni se mi rýsuje "krásná" fialovo-zelená modřina. "To je teda krásný" zhodnotí to. "Ukaž záda" vybídne mě. Neodmlouvám mu. Ani na to nemám sílu. Otočím se k němu a on mi vyhrne tričko "Páni…to je teda síla!" vyleze z něj
--------------------------------
Omlouvám se za zpoždění...další dílek po Velikonocích :o)
Terii
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 anna anna | 21. března 2008 v 16:37 | Reagovat

po velikonocich ne pis ted

2 sw-adel sw-adel | 21. března 2008 v 16:54 | Reagovat

jj ted

3 Lucik Lucik | 21. března 2008 v 18:44 | Reagovat

suprovej dilek :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama