Chris mi domaže záda
"Tak…hotovo…a aby bylo jasno, odedneška ti ty záda minimálně jednou denně namažu, ano? Jinak se ti to nezlepší…"
"Dobře" kývnu jen. Po pravdě řečeno jsem mu vděčná za to, že mě donutil to někomu říct. Hodně mi to pomohlo…prostě se mi ulevilo…on pak donosil dřevo a zatopil. Pak se rozhodl, že mi půjde pomoct s obědem. Vypadal hrozně vtipně, když krájel cibuli a plakal u toho. Vypadal hrozně roztomile, jak si vždycky protřel očka a rozplakal se ještě víc. Když už přes slzy ani neviděl, říznul se do prstu
"Jau!!! Sakra!!!" zakřičel, upustil nůž, kterej mu málem spadnul na nohu a strčil si prst do pusy
"Co? Co se stalo?" koukla jsem na něj trochu vyděšeně. Koukla jsem se na stůl a tam viděla malý potůček krve. Okamžitě mi došlo, co se stalo a udělalo se mi trochu nevolno. Nemám krev dvakrát v lásce a dělá se mi z ní špatně "Máš…seš…v pohodě?" nevěděla jsem co na to říct a ustoupila kousek od zkrváceného prkýnka a cibule
"Jojo…dobrý…jen jsem se trošku…" koukne si na prst, ve kterym je celkem hluboká rána "…malinko jsem se říznul" dořekl…i přes to, že nemůžu vidět krev, se mu nabídnu, jestli to nechce zavázat
"Ale ne, to je v pořádku, vždyť jsem viděl tvojí reakci…nemáš moc ráda krev, že?" odpoví mi na to
"To je jedno…já ti to ošetřim…ukaž" doběhla jsem si k lékárničce a přicupilata s náplastí a dezinfekcí.
"Nemůsíš to dělat, Jasmin, já si to udělám sám…"
"Prosim tě nemel a dej tu ruku nad ten dřez!" rozkázala jsem mu a on poslechl "…bude to pálit, ale to znáš, ne?" a nalila jsem mu trochu dezinfekce na prst
"Jo znám…jsi nějaká navyklá takhle lidi varovat, než je začneš mučit dezinfekcí?"
"No jo…v létě jsem byla na táboře a pomáhala jsem tam ošetřovat rozbitý kolena malejch prcků…"
"To ti ta krev nevadila?"
"Ale ano…ona my vadí pořád…ale…kdo jinej by jim pomohl, když ošetřovatelka dostala chřipku a všichni já byla jediná z těch starších, co si hrál s těma malejma?? Navíc vedoucí byli rádi, že to můžou hodit na někoho jinýho, páč těch kolen a loktů bylo vážně požehnaně…"
"Tak to jo…malá spasitelko" zasměje se. Já mu mezi tím trochu setřu dezinfekci okolo rány a zalepím mu prst náplastí…
"Já už to raději dokrájím, ano?" kouknu na tu cibuli
"Fajn…asi radši jo…a tuhle cibuli tam dáš taky?" ukáže na tu od krve
"Jsou dvě možnosti…buď jí umeju, nebo jí tam dám i takhle a bude to jídlo pro upíra…" usměju se. Když je se mnou v jedný místnosti a já o něm vím, tak se ho ani nebojím
"Tak to radši opláchnu…ještě David bude nadávat, že mu to nechutná" zasměje se a cibuli umeje.
Oběd máme hotovej přibližně v jednu a v půl druhý se přikolíbaj všichni promáčený a vysmátý s prknama v rukou. Spokojeně se usaděj u jídla a pustší se do něj. Naštěstí si nikdo na příchuť krve nestěžovat xD
--------------
Tak tady je další díl. Pokráčko příště, doufám, že bude brzo xD Za komentíky mockrát děkuju ;o) paaaa
Terii
skveli dal