close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Zlé začátky nemusí mít zlé konce 17. díl

5. dubna 2008 v 13:51 | Terii |  FF - Zlé začátky nemusí mít zlé konce
Sedim v obýváku a koukám na něco, čemu říkají komedie, ale mě to přijde spíš smutný. Tak to vypnu a jdu si udělat něco k jídlu. Hned co dojim, někdo zazvoní. Jdu otevřít a je to Chris (překvapivě)
"Ahoj Chrisi"
"Ahoj Jasmin…tak co…všechno v pohodě?" zeptá se starostlivě a vejde dovnitř
"V pořádku, neboj se" ubezpečím ho s úsměvem "Pojď do obýváku" zase ho lehce nasměruju
"Fakt v pohodě…jako pochop že tohle není normální!"
"Já vím…neřeš to radši…prosím"
"Hele…pověz mi, co se děje…" sedne si a koukne na mě vážnym pohledem
"Dobře mno…když to chceš vědět…" posadím se vedle něj a všechno mu povím.
"Jako takže on ti zavolá a ty k němu naklušeš, aby si na tobě mohl vybít ztek, chápu to správně?"
"No…asi jo…" řeknu smutně
"Ach jo…on je prostě nenormální…" zakroutí nad tim bezradně hlavou
"To neřeš…je to stejně moje chyba…prostě jsem byla blbá…kdybych si s ním nic nezačínala, tak by se mi tohle nikdy nestalo…"
"Nemůžeš si to dávat za vinu!"
"No…hele víš o tom, že sis tu minule zapomněl náramek?" raději odbočím od tématu
"Náramek? Tady? No já vim, že jsem ho ztratil…tys ho našla?"
"No ona ho našla mamka, když přišla domu…musel ti spadnout, když jsi odcházel" začnu si ho sundávat
"Nosilas ho?" zeptá se s úsměvem
"Jo…je to jistější…aspoň jsem ho nikde nezahrabala…ehm…nevadí to?" kouknu na něj a dál se peru se zapínáním
"Nevadí v klidu prosim tě…" usměje se a obě ruce mi chytne "Hele nesundávej ho, nech si ho, ano?"
"Ale…vždyť…" skočí mi do řeči
"Nech si to odmlouvání…ty by ses se mnou pořád hádala…ale jemu se bojíš říct jediný slovo…jako já to chápu, ale dokážeš si obhajovat svoje názory, tak bys to měla užívat i jinde, než jen přede mnou…ten náramek si nech, ano?"
"Ale vždyť je to tvůj náramek, proč bych si ho měla nechávat?"
"Jasmin…mě z tebe šibne…" zasměje se a já se na něj nechápavě podívám "Prostě si ho nech, jo? To je v pohodě…nepotřebuju ho nosit…stejně je to nebezpečný…víš, kolikrát o něj musim bojovat, aby mi ho fanynky neservali z ruky?"
"Ale…"
"Už žádný ale…aspoň budu mít jistotu, že je v bezpečí, jo? A už se nebudeme bavit o náramku, souhlasíš?" usměje se na mě
"No…dobře" přikývnu…já ale nemůžu pochopit, proč si ho nevezme zpátky…
"No vidíš, že to jde…nepůjdeme se někam projít?" usměje se
"Dobře" přikývnu. Vim, že mám vedení dlouhý minimálně 3 kiláky, ale teď mi dojde, že mě do teď držel za ruce. Došlo mi to teprve teď, když mě pustil…najednou mi přišlo, jako bych o něco přišla…ježiš co to zas plácám, mě už vážně hrabe!!!! Radši tedy vstanu a jdu na sebe hodit něco teplejšího…
---------------------
Tak tady je další pokračování....za komentíky mocky děkuju =o)
Terii
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 adus(h)ka adus(h)ka | 5. dubna 2008 v 13:59 | Reagovat

rychle dáů

2 Lucik Lucik | 5. dubna 2008 v 16:11 | Reagovat

super rychle dal...:)

3 anna anna | 5. dubna 2008 v 17:18 | Reagovat

honem dal

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama