S Chrisem trávím každou volnou chvilku a Andreas už se mi taky dlouho neozval…teda naposledy dnes, ale nebudeme předbíhat, vezměme to popořádku…
Dnes začali velký prázdniny. Vysvědčení jsem měla vcelku v pohodě, takže jsem po asi půlhodinovém přemlouvání Chrisem souhlasila s tím, že se dojdu mamky zeptat, jestli bych u něj nemohla teď nějakej čas spát…a kvůli tomu vysvědčení jsem k mamce šla s čistou hlavou. Nepřemlouvala jsem jí dlouho, jen asi 5 minut. Sbalila jsem si pár věcí a vydala jsem se ke Chrisovi. Jeho rodičům to nevadí, navíc nejsou skoro pořád doma. Chris před chvílí odešel na zkoušku a mě teď zvoní telefon…volá mi Andreas. Trochu rozklepaně to tvednu. Už se nechci psát rozhovory s ním…dokážete si to představit. Křičí na mě, pořád mi nadává, vyhrožuje…a nakonec se jen dozvim, v kolik k němu mám přijít. Dnes k němu mám dorazit ve 4…to je za půl hodiny. Než odejdu, napíšu Chrisovi na lísteček vzkaz a dám ho na ledničku (hned po koupelně je to prví místo, kam po příchodu zamíří, pokud tam zrovna nejsem já…). Na lístečku jen stručně stojí: Lásko, dnes se mi ozval Andy (sama se divím). Nečekej na mě s večeří. Do půlnoci jsem doma. Miluju tě =o* J. Hned potom odejdu.
U Andrease mě samozřejmě nečekalo nic hezkýho. Je asi půl 8 a někdo u něj zvoní. On je zrovna v koupelně, tak se vydám potichu po schodech otevřít. Sejdu ale sotva dva schody a za mnou se ozve
"Kam si jako myslíš, že jdeš?" a hned v druhý chvíli do mě strčeji ohromný ruce a já se s neskutečnou ránou svalim za schodů. Zůstanu dole ještě chvíli ležet a popadám dech. Andreas mezi tim otevřel a já se mezi jeho nohama snažím zjistit, kdo to je. Když však ale uvidím Chrise, začne se mi dýchat ještě hůř, než po om pádu.
"Co tady chceš?" oboří se Andreas na Chrise
"Já? Jen jsem si pro něco přišel?" odpoví mu s klidem Chris
"Jako pro co? Potřebuješ ještě pár pěstí?" zeptá se výhružně Andreas
"Andreasi…prosím, ne!" zatahám ho lehce za nohavici, protože pořád ležím na zemi
"Ty mlč!" kopne po mě nohou a jako na potvoru se trefí přímo do nosu. Trochu zaskučim bolestí a začnu se nemotorně zvedat ze země
"Můžeš mi říct, proč jí to děláš?" zeptá se chladně Chris
"Prosim tě, komu by to vadí? Jí škoda není…stejně si to zaslouží!"
"Mě to vadí a to hodně! Věř mi, že jí škoda je! Stačí se na podívat! A přes držku by sis zasloužil akorát tak ty!" říká neobvykle chladnym hlasem
"Co tobě vadí nebo co ty si myslíš fakt nikoho nezajímá! Takže když dovolíš…" chytne mě za vlasy a zatáhne trošku dolu "…tak mi zase půjdeme nahoru!" a zabouchne dveře. Chris tam ale dá nohu. Cítím, jak z Andrease srší nenávist. Otevře ty dveře tak prudce, že málem Chrise srazí a mě, dalo by se to tak říct, odhodí na zeď. Hned jak my pustil vlasy se vrhnul na Chrise a začal se s ním prát. Zase jsem nemohla nic udělat. Rvali se jak koně. Každou chvíli jsem někde viděla trochu krve neboj sem slyšela křupnout něčí kloub. Nevěděla jsem, čí je ta krev, ani čí jsou ty klouby. Nemohla jsem vůbec nic udělat. Stála jsem tam jak tvrdý Y a občas jsem řekla něco ve smyslu: Nechte se, Nemá to cenu, Andreasi nech ho bejt, a podobně…brečela jsem. Bála jsem se o Chrise, nechtěla jsem, aby se mu něco stalo. Když už jsem fakt nevěděla co udělat, vzala jsem ze země první klacek, co jsem našla a uhodila s nim Andrease do žeber. Měla jsem takový štěstí, že se v tu chvíli oba pustili! Rychle jsem zahodila klacek, chytla jsem Chrise za ruku a odtáhla ho pryč. Byla jsem tak zmlácená a všechno mě bolelo, ale pořád jsem držela Chrise za ruku a běžela co nejdál od Andrease. Zaběhla jsem asi za dva rohy a zastavila jsem se. Potřebovala jsem se nadechnout a navíc jsem potřebovala zjistit, co provedl Chrisovi!!!!
--------------------------
Další dílek se pokusím dodat zítra!!!
Terii
uz se tesim!!