Ten koncert byl vážně bezvadnej!! Klukům se fakt povedl, ale kterej ne, že? O dva dny později jsme zase doma. Jsem u Chrise a něčemu se právě smějeme u něj v pokoji. Najednou mi začne zvonit mobil. Podívám se na displej a v tu chvíli se přestanu smát. Andreas. Kouknu na Chrise
"Copak?? Zase on?" zeptá se starostlivě. Přikývnu "Jamin polož to" řekne mi
"Já…to nejde" řeknu a mobil rychle zvednu. Andy se na mě rozeřve. Chvíli koukám do země a pak se podívám znovu na Chrise
"Lásko, polož to…věř mi" chytne mě za ruku. Bezradně se na něj koukám. Asi pět minut na něj nepřítomně koukám a on mě drží za ruku. Andy na mě celou dobu ječí. V hlavě se mi honí tolik myšlenek. Nakonec jen tiše pronesu
"Promiň Andy" a hovor ukončím v půli Andreasovi věty. Chris se šťastně usměje
"Vidíš že to jde =o)" obejme mě. Mobil mi po chvíli zase začne zvonit. Chris mi mobil vezme dřív než stihnu něco udělat, položí to a mobil vypne "Není to lepší?" koukne na mě
"Je" usměju se na něj vděčně a políbím ho. Najednou v sobě cítím sílu…sílu, kterou můžu použít proti Andreasovi…nebýt Chrise, nikdy bych to nedokázala
Uběhli tři měsíce a já a Chris jsme šťastnej pár. Miluju ho! Andrese teď ignoruju. Už na mě nemůže. Díky Chrisovi. Jsem totálně šťastná…kdybych ho neměla, možná bych teď ležela ve špitále, nebo v hrobě, kdyby mě zase nějak zmlátil…jeho si nenchám vzít…Nechtěla jsem tomu moc věřit, ale teď už stoprocentně vím, že zlé začátky nemusí mít zlé konce…a tohle je víc než dostatečný důkaz!!!!
KONEEEEEEEEC
-----------------
Tak tady je závěrečný díl, doufám, že se vám tahle FFka líbila =o)
Terii
No proč ne?? Budu moc ráda...